Dvě noci na vyléčení rýmy nestačí. A ještě se k rýmě přidal kašel. Ráno mi není moc dobře. Stejně nedokážu myšlenku na běh zavrhnout. Rozum se sice brání, ale nějaký neznámý hlas mi našeptává: "to zvládneš, alespoň se vypotíš a bude ti líp!" "Dobrá, tak po rozcvičce se rozhodnu!" Vím, že to není dobrý nápad. Pozoruji, jak se oblékám do běhacího oblečení, obouvám Martreny a vychazím před dům. Jako by mne ovládla nějaká síla, kterou jsem doposud neznal.
Chůze jde bez problémů, běh volím nejpomalejší možný. Pocity mám smíšené. Nohy unavené. Po pár set metrech je mi jasné, že musím zkrátit trasu. U pahorku otáčim a vracím se. Zpáteční úsek už moc neběžím, jen když je mi chladno, abych udržel teplotu. Nakonec to nebylo tak strašné, ale otočku jsem měl udělat dřív.
Dnes už vím, že běh jako léčebná metoda rýmy je slepá ulička. Následující den jsem si to ještě dále zkomplikoval kombinací Pinosolu a Borozanu. Nějak se spolu setkali a následek je, že mám oteklý celý horní ret a nos, že by i Cyrano zbledl závistí. Pokorně se vracím ke konzervativním metodám léčby.
Čaj, med, pocení pod peřinou.
Tentokrát mě běh naštěstí nezabil, ale o posílení se taky mluvit nedá. Sobotní běh pokorně vypouštím. Zítra už by mohlo být lépe, ale dokud nebude vše doléčeno, žadný běh neplánuju.
Až se uzdravím, poběžím zase. Už se těším.
trasa
Žádné komentáře:
Okomentovat