Pátek byl hodně náročný. Létání sice odpadlo pro poruchu stroje, ale i tak byl den nabitý.
Večer jsme odehráli vystoupení v hospůdce U Bisona. Bubnování mi šlo dobře. Dokonce došlo i na můj zpěv. Musím říct, že subjektivně se mi zpívalo o něco lépe. Tím myslím dýchání. Intonaci a frázování nekomentuji. Posluchači to přežili. Že by první plody z mého úsilí?
Sobotní noc byla krátká. Zabalit všechny ty krámy, odvést do zkušebny, vyložit. Potom ještě do studia pro počítač a foťák. Domů jsem dorazil ve čtvrt na dvě ráno. Princeznu trápí rýma, takže jakmile usnu, pláče, dusí se. Pohladím ji, dám napít, lehnu si, usínám, pláče... Až do rána. Gabi mě střídá a jdu se pokusit spát. Moc to nejde.
V neděli ráno je krásně, noc byla o něco klidnější. Kamarádka se právě připravuje na běh maratonu. Vyměňujeme si povzbudivé esemesky.
Obouvám své Marteny a vyrážím k lesu. Při prvním rozběhu protestuje celé tělo. O některých svalech a kloubech jsem ani nevěděl, že je mám. Další rozběh je snažší. Cesta mi celkem rychle ubíhá. Les voní a slunce svítí. Ptáci samozřejmě řvou, to nemůžu opomenout. Pahorek je výzva, dobrá. Nahoru s rychlým rozběhem a pak se nezabít při seběhnutí. Zvládnuto. Cestou zpátky už ho pokorně obíhám. Myslím na Blanku, právě asi vyběhli. Čeká jí sedmkrát delší trasa. Po dlažbě a afaltu. A to já větší část jen rychle jdu.
V televizi to člověku tak nepřijde. Maraton. Ale najednou to dostává obludné rozměry. Konec už běžím v pohodě a doma mě čeká sprcha a snídaně.
Pozítří poběžím zase.
Trasa a časy
Žádné komentáře:
Okomentovat