Rozcvička, čaj s medem, pulka rohlíku a ven. Teploměr ukazuje jedenáct nad nulou. Před domem zapínám Kinetic.
Hustě prší. Vracím se pro nepromokavou bundu.
Než dojdu k lesu dešť skoro ustává. Nad Slavětínskou, hlavní Klánovická ulice, se klene duha. Proplétá se mezi korunami borovic a mizí za lesem. Panavision, Technicolor, 3D a já nevím co ještě. Ne, takový obraz se koupit nedá.
Dál to jde jako obvykle. U hospody se poprvé rozbíhám. V prvním běhu bolí nejvíc holení kosti. V druhém lýtka. Pak už bolí všechno.
O dechu se nemá zatím cenu moc rozepisovat. Kde nic není, ani smrt nebere.
Protože je mokro, běžím opět bezpečnou trasou po červené. Přijde mi, že to není tak dlouhé, jako minule.
Mraky se roztrhly. Z ranní mlhy mezi stromy dělá světlo cukrovou vatu.
U rozcestníku otáčím a vracím se.
Dneska mi to uběhlo docela rychle. Nohy bolí, ale ne jde to. Rovinku u trati běžím skoro celou. Není moc dlouhá, ale i tak mám radost. Ještě skáču přez pár kořenů a jsem zase mezi domy. Je po dešti, vzduch voní. Mám rád Klánovice. Pozítří poběžím zase.
pro velkého bratra
Žádné komentáře:
Okomentovat