... našeho hrdinu jsme opustili rozjařeného nově nabytou zkušeností a s tubou Ibalginu, kterým si ošetřoval koleno....
Koleno mě bolelo ještě v pondělí ráno, ale po dalším ošetření se během dopoledne umoudřilo.
Dnešní "běh" a ty úvozovky tam opravdu patří, vyšel na ráno. Druhá možnost byla po osmé večer. Zatím se mi v šeru po lese běhat nechce. Už takhle zakopávám o kořeny a skáču přez bažiny. Taky nevím, co se během dne přihodí, takže ráno je jistota.
Se vztáváním nebyl problém. Pohled na teploměr ukazoval krásné čtyři nad nulou. Hodil jsem do sebe pulku housky a trochu čaje s medem, udělal rozcvičku a vyrazil ven. Rukavice byl dobrý nápad.
Po pěti minutách rychlé chůze jsem se pokusil rozběhnout. Kupodivu to celkem šlo. Bandaska ani kádinka se neobjevily. Přeci jen houska a čaj bude lepší základ před běháním než kafe a dort.
Po pár desítkách metrů jsem se zase vratil k rychlé chůzi. Plíce to prostě zatím nezvládnou. Nevadí. Další rozeběhnutí. Celkem dobrý, určitě lepší než v neděli. Bohužel pravá noha měla na celou tuhle kratochvíli jiný názor. Svaly začaly stávkovat. Pokusil jsem se je obalamutit tím, že jsem měnil výšku zvedání kolen a úhel došlápnutí. Také jsem se jim snažil vnuknou myšlenku, že to není běh, ale jen takové protahování. Trochu to pomohlo, ale jen na chvilku. Dobrá, chůze a zase další pokus.
Zhruba v polovině vede část mé trasy po asfaltce. A ještě kolem zrovna projelo auto. Dobré připomenutí pokladu, jakým ten les je. Na jehličí jsem se uplně těšil a zase se pokusil rozběhnout.
Nebudu se opakovat. Ještě pár rozběhů jsem zkusil, noha se bránila. Nezhoršovalo se to, ale ani nezlepšovalo. Takže zatím je to spíš chodecký než běžecký deník.
O tom že les je ráno úžasný nemá smysl psát. Prostě je.
Doma na mě čekala snídaně a milé přivítání. Viktorka ještě spala. Napadlo mě, jak to bude fajn, až jednou vyběhneme spolu. Než doroste, určitě zvládnu běžet těch třicet minut v kuse. Zatím je trochu problém sejít ze schodů. Ale to se do odpoledne srovná. Pozítří vyběhnu zase.
Žádné komentáře:
Okomentovat