Asi nenuesly to zjištění, že svět není jen rovina, jako v Klánovicích. A protože do zimních Martenek se mi v létě nechce, nezbývalo než poprosit Blanku, která o běhání ví všechno, aby mi pomohla s výběrem nových bot.
Sraz máme v cukrárně v pasáži Světozor. Stíhám ještě boruvkový koktejl a kávu. Blanka nechce nic, nemají tu nic z masa.
První obchod. Mířím k regálu s botami, které mi připadají vhodné. Černá nebo decentní šedá. Ale Blanka mě ihned uvádí zpět do reality. Regál, který hyří barvami tak, že by to naštvalo všechny amazonské papoušky, je ten náš. Prosazuji si svou a zkouším si boty z černošedé zóny. Ale musím uznat, že se v nich moc dobře neběhá. Zkouším zelené a potom jasně rudé. Jsou o poznání příjemější, ale přesto to není ono. Moje nohy jsou pro ně moc široké. Začíná mě to bavit, ale Blanka radí změnit lokál. Opouštíme tři pruhy a míříme do pasáže Myslbek. Začínám si pomalu zvykat na zvlášní atmosféru obchodů se sportovními potřebami. Oproti kavárnám a cukrárnám je to dost jiné prostředí.
Ujímá se nás opět mladý a sympatický prodavač. S usměvem odpovídá na mé všetečné dotazy. Zajímá mě podivný přístroj. Vypadá jako kříženec váhy a scaneru. O pět minut později už stojím bos na skleněné desce a jsou mi sejmuty otisky nohou. Verdikt je vysoká klenba a nedostatečná pronace. Doporučeny jsou mi boty s gelovým odpružením. Proč ne.
Jenže nejsou ani tyrkysové, ani svítivě růžové. Ne. Jsou černo-bílo-zlaté. Zalapám po dechu a snažím se udržet kamenou tvář. Nakonec, v lese běhám sám a bláto je mocný čaroděj dobroděj. A kdyby náhodou kluci z kapely chtěli začít hrát glam rock revival, budu už mít základ kostýmu. Obouvám je s rozpaky, ale nohy si zavrní blahem. Tedy levá. Prava trochu brblá. Zkoušíme různé velikosti. Dokonce dobrovolně pobíhám po obchodě. Při třetím běhu se už ani necítím divně. Asi je to pravda. Běhání vás změní. . .
Odcházime s krabicí a jdeme uspěšný lov spláchnout točeným pivem.
Doma hrdě ukazuji boty Gábině, své ženě. Vyprskne smíchy. Další komentář je láskyplný, ale čistě soukromý.
Dobrá, zkusím to ještě ráno u dcery. "Viktorko, jak se ti líbí tátovi nové botičky?" "Nelíbí, nemají žádnou červenou barvičku!"
Botičky mají za sebou už třetí běh a nohy si v nich lebedí. A díky bouřkám mají za sebou i svůj první bahení křest.
A zítra poběžím zase!
Žádné komentáře:
Okomentovat